Pohľad z bufetu

Nová doba tento sviatok zrušila, napriek tomu si kerosínom nasiaknuté duše tento deň pristátia lietadiel na letisku Zolná, ktoré prileteli na pomoc SNP neustále pripomínajú. Každoročne pri pamätníku padlých letcov v IIWW na všetkých frontoch  sa koná spomienková akcia 17.9. s kladením vencov, k ucteniu si najvyšej obete ktorú priniesli. Za našu slobodu položili svoje mladé životy.

Proslov V. Vaška ke Dnu čsl. letectva v Žatci, 17. září 2025

K lidem… Vážené dámy, ctění mužové, Český svaz letectví, spolek Letci – Žatec a vůbec drtivá většina aviatiků, stejně jako vedení města Žatec, nejsme náchylní k přepisování historie. Proto se scházíme na tomto památném místě tradičně, od odhalení tohoto památníku našim letcům – hrdinům v roce 2012 už počtrnácté, abychom si připomněli Den československého letectva. Dnes přesně na den. Jsme tu ale hlavně proto, abych našim kamarádům, leteckým veteránům severočeského regionu, kteří nasazovali a mnozí položili svoje životy ve Francii, ve Velké Británii či v Sovětském svazu v přímém souboji s německým agresorem, sdělil, co se u nás za uplynulý rok od loňského září odehrálo. Jednou pro vždy jsem jim to slíbil a na rozdíl od našich politických představitelů všech dob já a se mnou všichni letci nelžeme.
Vloni, předtím než jsem se s Vámi podělil o pár svých myšlenek, požádal jsem Vás a spolu s Vámi také celou českou leteckou komunitu, aby se podílela při pomoci regionům, které byly tehdy postiženy přírodní katastrofou. Seznámil jsem všechny s okamžitou iniciativou Českého svazu letectví zejména ve prospěch Jesenicka. Je skutečností, že naše výzva se setkala s neuvěřitelně pozitivní reakcí a letci pomohli nejen významně finančně, ale i materiálním způsobem a reálnou osobní účastí při likvidaci těch nejhorších následků pohromy. Právě proto vím, že naši vrcholní představitelé, prezidentem počínaje a posledním zbytečným ministrem či politikem konče, se tehdy předháněli, aby byli vyfoceni a nafilmováni, jak se drží koštěte, jako že chtějí být užiteční. Nešetřili sliby finanční pomoci, protože slibem přece nezarmoutíš. Avšak hejtman Moravskoslezského kraje na jaře veřejně konstatoval, že tato vláda v podání ministra financí v květnu tomuto regionu ukázala dlouhý nos a oznámila, že obnos v hodnotě asi půl miliardy postižené oblasti nedostanou, protože na to stát nemá. Nicméně přesně ve stejný čas, tedy v období oslav 80. výročí konce 2. světové války v Evropě, byl do ČR pozván ukrajinský prezident, aby okamžitě obdržel příslib dalšího daru v celkové výši zhruba 7 miliard Kč a slib na půjčku dalších 20 miliard Kč. Tak kde je pravda? Jedná se v podstatě o jednoduchou úvahu. Buď je státní pokladna tak prázdná, že v ní nejsou finance pro region postižený záplavami, tedy ani pro Ukrajinu. Anebo kasa prázdná není a naši politici lžou, neboť mají kuželovitou hlavu, aby to Zelenského moc nebolelo? Po vzoru Václava Postráneckého v roli pověstného generála ve filmu Černí baroni říkám i já: „Chce se mi zvracet“.
K památníku… Kamarádi moji, opět po roce se s Vámi setkávám oficiálně, abych Vás seznámil s tím zásadním, čemu Vaši potomci – my, český národ – aktuálně čelíme. Nacházíme se v situaci, kdy nás česká vláda a český prezident přesvědčují, že nám hrozí válka s Ruskem mnohem více, než třeba před rokem a proto musíme horečně zbrojit. Oni to říkat musí, protože k tomu mají bruselskou direktivu. V Evropě však nikdo z bojechtivých politiků a mediálních rétoriků nechce občanům aspoň trochu přiblížit, jak si takovou válku s Ruskem představují. Evidentně by to nebylo pod hlavičkou NATO, protože nejen USA, ale ani Turecko s druhou největší armádou v Alianci, ale ani další země jejího jižního křídla jako jsou Řecko, Itálie, Španělsko a Portugalsko, s Ruskem válčit nechtějí a Rusko s nimi evidentně také ne. V Evropě neexistuje žádná funkční vojenská platforma, která by bez USA mohla představovat nějaké efektivní protiruské vojenské uskupení. Neexistuje ani snaha je vytvořit. Jediné, čeho jsou evropští vůdci schopni, je hlasité opakující se deklamování frází o nutnosti horečného, válečného zbrojení a s tím spojeného zvyšování rozpočtů na útočnou válku.
Ale vraťme se domů. To panoptikum, co si říká AČR, uskutečňuje jeden z největších nákupů své historie. O snaze pořídit letouny F-35, jejichž nákup státy jako je Španělsko, Švýcarsko a další, nedávno oficiálně zrušily, již bylo řečeno a napsáno hodně. Dnešní vláda si chtěla touto, veškeré myslitelné dimenze přesahující, zbrojní akvizicí především pro sebe zajistit podporu předchozí americké administrativy, a proto bez jakékoliv seriózní diskuse a bez regulérního výběrového řízení rozhodla o obřím závazku na mnoho desetiletí do budoucna. Přitom vysoká technická a bojová úroveň univerzálního systému F-35 se zcela vymyká současné žalostné úrovni toho nicotného zbytku ostatních druhů zbraní, kterými AČR disponuje.
Budoucí provoz letounů F-35 vyžaduje obří doprovodné náklady, přičemž s faktickým dodáním letounů lze údajně počítat až za deset let, pokud vůbec někdy. Z logiky věci totiž vyplývá, že tam, kde prakticky neexistuje protivzdušná obrana nejen celého území, ale ani objektů první důležitosti, kde není v pořádku ani plot kolem konkrétní základny bojového letectva, tak tam žádný rozumný člověk nemůže dodat tak drahou techniku na pospas několika obyčejným dronům.
Co je však neméně důležité? Tato letadla jsou provozně závislá na periodicky aktualizovaném informačně technologickém know-how od výrobce a od velení v Pentagonu. Tedy jejich používání a nasazení kdekoli na světě podléhá americkému schválení a úzké a trvalé součinnosti. Tento fakt ovšem odporuje halasným proklamacím tak zvané Koalice ochotných na „odpoutání Evropy od amerického ochranného deštníku“.
Já tady neříkám žádné bulvární bludy. Zmíněnou technickou závislost na USA mám osobně, jak se dnes říká face to face, odborně potvrzenu od zdroje prověřeného vedením konkrétního bojového konfliktu. Jméno, ani národnost zdroje, ani lokalitu konfliktu z bezpečnostních důvodů neuvádím.
Kamarádi moji, kéž bych měl tu moc vrátit Vás k životu, abyste jim přišli důrazně vysvětlit, jakými nesmysly oblbují národ. Podle bruselských not pořád dokola omílají, že jim jde o mír, protože ten, kdo zbrojí i za cenu zadlužení své země, ten přece automaticky usiluje o mír. Pokud by toto jejich tvrzení platilo, pak nejvýznamnějším mírotvůrcem za posledních 100 let byl Adolf Hitler. Právě Vy jste měli možnost nejlépe posoudit jeho snahu o mír, protože také on v celém desetiletí před 2. světovou válkou horečně zbrojil. Premiér Fiala a všichni další dlouhodobí propagátoři války nestydatě zneužívají pojem bezpečnost, ale ve skutečnosti jim jde pouze o nákupy předražených zbraňových systémů bez selského rozumu a bez souvislostí. Hlavně, že tečou provize. Oni nehovoří o zkvalitnění obranyschopnosti našeho státu, ani o koncepčním vyzbrojování, tím méně o ochraně a nezávislosti energetické infrastruktury, bez které stát jako takový přestává fungovat i v těch nejzákladnější aspektech a sebelepší zbraně jsou k ničemu. Mnohé o tom napověděla generální zkouška na budoucí, plánovaný, rozsáhlý řízený blackout, která byla realizována na začátku letošního července. Naší vládě se jedná hlavně o krmení cizích zbrojovek. Předpokládají, že každý český občan je jako oni, že každý z nás potřebuje k někomu vzhlížet, někomu se klanět, někoho bezvýhradně poslouchat. Co říká Oscar Wilde v roce 1891: „Lidstvo se rozvíjelo díky těm, kteří odporovali, ne díky těm, kteří poslouchali“.
Oni donekonečna skloňují slovo – zbraně – ve všech sedmi pádech a přidávají k tomu nejrůznější, pro člověka s hlavou na krku mnohdy trapné, přívlastky. Možná tak trochu zmíní kybernetickou bezpečnost, ale jenom proto, že pod tento pojem lze schovat mimo jiné i vojenské vměšování do civilní snahy o demokratické volby. Oni neuvažují o obnově kdysi kvalitního českého průmyslu a vojenské infrastruktury. Oni nehovoří ani o navrácení stavu potravinové soběstačnosti, ani o řešení aktuálně nulových strategických branných zásobách. Zcestná je argumentace, že je nutno bezúčelně vynaložit nějaká procenta HDP do nějakého termínu, hlavně abychom se někomu zalíbili, byť by se ten Někdo jmenoval třeba i Severoatlantická aliance.
Navíc, oni vůbec nemluví o vnitřní bezpečnosti. Tento stát absolutně není připraven na konec války na Ukrajině, kdy u nás začnou dělat pořádek podle svých pravidel vyzbrojení hoši, kteří jsou protřelí bojem a kteří budou organizovaní daleko účinněji, než naše armáda a policie dohromady. A je naprosto lhostejné, zda to budou Rusové společně s Ukrajinci, anebo zvlášť.
Ale především – oni vůbec nemluví o tom ze všeho nejdůležitějším. Nemluví o lidech. Oni větší polovině českého národa nadávají a všestranně komplikují život, ale zároveň požadují, abychom byli jednosměrně uvědomělí. A značná část národa jim to slepě toleruje. Jinak řečeno slovy George Orwella v knize 1984: „Nejtěžší je pochopit to, co se Vám děje přímo před nosem“.
Kamarádi naši vzácní, ptám se Vás. Proč zrovna Vás, československé piloty a techniky, potřebovali Francouzi, pak Britové a potom i Sověti? Vím, jak mi odpovíte. Protože sebelepší letouny v jakémkoli počtu bez pilotů a bez pozemního leteckého personálu stály na zemi. A právě pilotů bojovníků se jim v té nejpotřebnější době bytostně nedostávalo. A Vy jste přišli a okamžitě jste se zapojili do bojů za znovunabytí záludně prodané svobody. Obyčejný selský rozum nám říká, že sebelepší zbraně jsou na nic, když chybí lidé, kteří jsou schopni, ale hlavně ochotni, používat je v bojové činnosti.

K lidem… Přátelé, znám spoustu lidí, kteří jsou připraveni nasadit i život při obraně svého bydliště a hlavně svojí rodiny. Ale neznám dnes osobně jediného člověka, který by byl ochoten obětovat byť jen zdraví za zvrácené zájmy těch kreatur, které se nabubřele považují za představitele národa. Vrchního velitele ozbrojených sil nevyjímaje. Víte, co je hlavní příčinou? Aktuální společensko-politický režim, který tuto situaci vytvořil, většina českých lidí vnímá jako režim nepřátelský. Lidé jej považují za režim, od kterého jim hrozí větší nebezpečí, než od Vladimíra Putina, Si Ťin-pchinga a Donalda Trumpa dohromady. A proč tomu tak je? Protože pro ty tři jmenované státníky je naše slzavé údolí absolutně nezajímavé.
Skutečně efektivní investice do naší bezpečnosti vůbec nespočívá v horečném nákupu cizího předraženého válečného šrotu. Jedinou smysluplnou národní investicí v nejbližším budoucnu bude navrácení důvěry lidí v to, že jejich země je skutečně jejich zemí. To ale není možné dokázat za týden, ani za rok. Ptáte se, jak to udělat? Cesta bude poměrně složitá a cíle lze dosáhnout pouze tehdy:
Až česká vláda nebude pouhou sešlostí lokajů v bruselském protektorátě Böhmen und Mähren a bude konečně vládou suverénního státu s názvem – Česká republika.
Až nás česká vláda, aktuálně složená z psychopatů a sociopatů, přestane učit, jak překročit chudáka na ulici. Až po nás přestane požadovat, abychom nevnímali problémy druhých.
Až česká vláda přestane lidem nadávat a urážet je, až se jim přestane vysmívat, poučovat je, co si smí myslet, fízlovat je na každém kroku a až je přestane odírat až na kost v zájmu cizích mocností.
Až česká vláda povede policii k tomu, aby stíhala vrahy, zloděje a příživníky a ne slušné lidi, diskutující v masmédiích a na sociálních sítích, lidi, kteří chtějí znát pravdu, kteří v rámci svých možností za pravdu i bojují.
Až česká vláda nebude podporovat vyhazovy z práce za odlišné názory na život.
Až česká vláda zruší ideologickou masáž ve vzdělávacím procesu dětí a mládeže, ale i ve veškerém veřejném prostoru a až přestane stavět na hlavu přírodní zákony o rozmnožování člověka a existenci dvou pohlaví… žena a muž.
Až česká vláda bude ochotna vytvořit mladým lidem takové podmínky v otázkách bydlení, zaměstnání a sebeurčení, aby se nemuseli bát plodit, rodit a vychovávat děti, aby český národ nevymíral.
Až česká vláda přijme opatření k pořádku a bezpečnosti v ulicích měst a obcí.
Až česká vláda přestane hnát naši zemi do nesmyslné války.
A v neposlední řadě až česká vláda vrátí všem českým občanům naději a důstojnost, kterou jim ukradla a s tím i jejich zemi ve prospěch ekonomických přivandrovalců. Těch, kteří k nám dozajista nepřicházejí s odhodláním pracovat v zájmu rozkvětu ČR.
Možná teprve pak, ale až za velmi dlouho, bude běžný český občan opět ochoten uvažovat o tom, že by mohl projevit snahu naučit se ovládat nějaké zbraně ve prospěch obrany svého státu a tím i své rodiny, protože těch pár vojáků z povolání v AČR obranu státu nezajistí. Mnozí hledí do nedaleké budoucnosti s nadějí. Ptám se – vidíme nějaký záblesk světla na konci tunelu?
Všechny uvedené kroky nemůže a mám za to, že ani nechce realizovat současná vláda. Ta vláda, která celý zmíněný stav z valné většiny zavinila, která už je extrémně zkorumpovaná a která se za svoje funkční období prolhala takovým množstvím skandálů, že nepřekročí svůj stín. Ale bohužel, obávám se, že loutkovodiči této vlády už zase vymysleli další všivárnu. Mohli se zhlédnout třeba v řešení zcela nedávné situace v Rumunsku. Nebo už mohou mít okopírovaný „vysočanský zvací dopis“ Vasila Bilaka Brežněvovi ze začátku srpna 1968. Jenomže tentokrát adresovaný na opačnou světovou stranu. Hodí se přece cokoli k odvedení pozornosti od vlastních podvodů, aby se ta parta kolem pana profesora Petra Fialy i nadále udržela u koryt.
Tak to je první varianta. V tomto kontextu mi dovolte vzpomenout českého klasika, Karla Kryla: „K demokracii mají nejdále ti, kteří jí mají plnou hubu“.

Druhou alternativou důvodu ztráty případných nadějí je velmi reálná pravděpodobnost, že aktuálně nejsilnější opoziční hnutí je náchylné učinit do konce roku podraz vůči svým voličům a i přes honosné předvolební sliby spojit se třeba s čertem – ďáblem, jenom ne s aktuálními státotvornými subjekty. Koneckonců naprosto výmluvným činem bylo vystoupení tehdejšího premiéra, Andreje Babiše, dne 17. dubna 2021, když z obrazovky České televize třesoucím se hlasem, bez předložení jediného relevantního důkazu, přesvědčoval národ o tom, kdo byli ti „zaručení“ aktéři inventury v muničních skladech ve Vrběticích s použitím výbušnin v roce 2014. Tato vědomá a patrně i naplánovaná lež tehdy vytvořila úrodné podmínky pro následný nástup destrukční a militaristické Fialovy vlády. Ovšem – pokud tito dva tehdy nebyli na takovém postupu domluveni. Kdo z nás to může potvrdit a kdo vyvrátit? Když teď někdo řekne, že něco takového přece není možné, má hodně krátkou paměť. Stačí si vzpomenout na Opoziční smlouvu Václava Klause s Milošem Zemanem v roce 1998. Zbývá nám pouze doufat, že ostatní vedoucí činitelé hnutí ANO dostali za uplynulé čtyři roky řádně za vyučenou. Ale nejen to – hlavně doufat, že byli schopni nějaké účinné sebereflexe. Pokud k tomu ovšem nedošlo, pak nic zásadního k lepšímu se v nejbližším budoucnu v tomto státě nestane. Zázraky se nedějí.

A do třetice… je tu jeden člověk ve funkci prezidenta České republiky.
Ten, který chtěl v průběhu volebního souboje být prezidentem celého českého národa. Avšak od samého prvopočátku své politické kariéry je pouhým manekýnem v rukách zahraniční i tuzemské mafie, která se snaží určovat procesy v tomto státě.
Ten, který je už dlouho vydíratelný jak z Moskvy, tak z Washingtonu, ale mistrně využívá schopnost navléknout si kabát takový, jaký je zrovna v módě.
Ten, který si hraje na nevěrohodnou imitaci Václava Havla, ale ve své podstatě nepředstavuje nic víc, než jedno podprůměrné Public relations.
Tak ten člověk v nepravidelných časových intervalech už půl roku vyhrožuje nám všem, že po nadcházejících volbách rozhodně nejmenuje takovou vládu, která nebude držet zákryt, hubu a krok, byť by vzešla ze svobodné vůle většiny národa. Nic na tom nemění skutečnost, že poslední týdny obsahem svých veřejných vystoupení dává najevo, že jeho celoživotním vzorem je korouhvička za komínem. Jedná se o vskutku excelentní projev demokracie. Poradil někdo tomu pánovi, aby se podíval do ústavy ČR? Pokud ano, je on ochoten ji dodržovat? Anebo ji považuje za trhací kalendář stejně tak, jako bývalý šéf Ústavního soudu Rychetský před více než čtyřmi roky?

Nemohu se nezeptat dosluhujícího ministra vnitra a ostatních jeho soukmenovců… Proč v tom případě celou tu šaškárnu s volbami vlastně realizují? Proč tahají lidi k volebním urnám a dělají z nich křoví svých podvodů, když si to umí zařídit podle osvědčené metodiky jejich předlistopadových vzorů? Pro koho staví tu Potěmkinovu vesničku? Dnes je pro ně nebezpečné referendum. Kdy pro ně budou nebezpečné volby?
Přátelé, mám za to, že v dohledné době nastane ten pravý okamžik, kdy si řekne o svou reinkarnaci akce českých stavů ze dne 23. května 1618. Připomeňme si, že z oken Pražského hradu byli ten den vyhozeni místodržící, Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic. Ano, jednalo se o historicky známou Pražskou defenestraci.

K památníku… Kamarádi moji. Letošní rok je významný tím, že jsme byli svědky a v řadě případů, konkrétně i Český svaz letectví, zároveň také organizátory oslav 80. výročí konce 2. světové války v Evropě, osvobození Československa sovětskou armádou a z části také americkou armádou od německého nacismu. My, obyčejní lidé, si dodnes nesmírně vážíme oběti každého jednotlivého Američana, Rusa, Ukrajince nebo příslušníka dalších národností v Rudé armádě, stejně tak, jako obětí všech československých hrdinů. Proto jsme tu dnes, jako i předchozí roky, abychom Vám vzdali úctu.
Všichni zároveň víme, že tento rok nepředstavuje toliko 80. výročí konce války v Evropě. Tato apokalypsa ve své nejničivější podobě definitivně skončila kapitulací Japonska dne 15. srpna 1945, kterou vyhlásil císař Hirohito poté, co jej k tomu přiměly dodnes přetrvávající děsivé následky amerických jaderných bomb svržených na města Hirošima a Nagasaki.
My, pamětníci, si velmi dobře vzpomínáme, jak nás mocipáni předlistopadového režimu skálopevně přesvědčovali, že jediná evropská fronta 2. světové války, která stála za povšimnutí, byla ta východní. Kdo ovšem chtěl, ten se vzdělával i jinak, než pouze ze stránek Rudého práva. Vaše úsilí o vybojování svobody zpod německého jha, Vaše oběti na obou evropských frontách, ale také hovory s Vašimi přeživšími kolegy byly pro nás dostatečným poučením a zároveň svědectvím, že pravda se nachází někde jinde. Kdo měl zájem, měl zároveň možnost dozvědět se, že například na základě moskevského protokolu z října 1941, washingtonského protokolu z prosince 1942, londýnského protokolu z října 1943 a ottawského protokolu z počátku roku 1944 spojenci dodali Rudé armádě cestou z Aljašky přes Dálný východ a severní cestou do Murmansku více než 18 000 amerických a britských letadel. Jenom v prvním roce po napadení Sovětského svazu Německem, v té nejsložitější době, jich bylo více než 3 500. Ale o tom se před koncem roku 1989 ve stranickém tisku nepsalo.
Avšak úplně stejně nás dnes současné rádoby ikony přesvědčují, že Československo osvobodili pouze Američané. Zkrátka a dobře opět s Georgem Orwellem asi takto: „Minulost byla vymazána. Vymazání bylo zapomenuto. Lež se stala pravdou“. Znovu je historie neskutečně nestydatě ohýbána. Nejvýraznější propagátorkou této myšlenky zůstává neúspěšná kandidátka poslední prezidentské volby, paní profesorka Danuše Nerudová. No budiž, tuto vznešenou dámu lze podezírat z lecčeho, jenom z vlastnictví přirozené inteligence nikoli. Ta se totiž v kupovaných a prodávaných doktorátech a profesurách pořídit nedá. A navíc společně s ní, možná i po jejím vzoru, najdou se dnes takoví odborníci, narodivší se chvilku před listopadovým převratem, nebo i po něm, kteří nás přesvědčují, že Rudá armáda většinu území Československa od německého fašismu neosvobodila, ale že Československo okupovala. Ať to tito utřinosové s mlékem na bradě řeknou do očí především Vám, ale také těm, jejichž rodiče, prarodiče a příbuzní byli umučeni nebo zplynováni v německých vyhlazovacích koncentrácích.
Tvrzení, že příslušníci SS, Gestapa a Wehrmachtu bránili naše předky před okupací ze strany SSSR, používal už Adolf Hitler, když se jako tonoucí chytal onoho pověstného stébla u Berlína. Nyní, po více než 80 letech, se k němu ochotně přidává i vládní zmocněnec, šéf centrálního agitačního střediska a nezpochybnitelný historický znalec, ale především demagog, jakýsi plukovník Foltýn. Kdo tvrdí něco jiného než on a jeho tým, je veřejně označen za vyznavače proruských narativů. Musím reagovat slovy Alberta Einsteina: „Dožili jsme se opět doby, kdy jsou moudří lidé umlčováni, aby to co říkají, neuráželo hlupáky“.
Jestliže dneska někteří samozvaní hlasatelé jediné povolené pravdy dávají sovětskému osvobození drtivé většiny území Československa nejrůznější trapné přívlastky, měli by definovat a hlavně historicky objektivně doložit, jaká jiná varianta byla tehdy na stole. Jako kdyby se osvoboditelé nabízeli někde ve výkladní skříni a naši předci si mohli vybírat. Všem těmto znalcům doporučuji nahlédnout aspoň jedním okem do obsahu Deklarace spojenců z Jaltské konference, konané v únoru 1945.
Dnes, když už jsme tlacháním masmédií a politických arbitrů nemohli porazit Rusko americkými, britskými a německými zbraněmi a hlavně krví ukrajinských lidí, tak statečně bojujeme alespoň proti bezbranným sochám a pomníkům. To jsme vskutku kabrňáci. Bouráme památníky těch, kdo nás osvobodili a naopak stavíme památníky těm, kteří českému národu chtěli zakroutit krkem. Pokud tomu pořád někdo z mladších generací nevěří, ať si pozorně přečte Projev Reinharda Heydricha z 2. října 1941. Zabránit naplnění jeho obsahu jste významně pomohli právě Vy, naši letečtí hrdinové.
Vzácní přátelé, na rozdíl od všech těch současných politických patlalů, já Vás osobně znám. Některé už více než 40 let. Mluvím teď záměrně v přítomném čase, protože sem za Vámi k Vašemu památníku v průběhu roku občas zajdu a pokecáme spolu. Vím, že byste jim ty jejich myšlenkové zvratky, stejně jako jejich skutky proti zdravému rozumu, uměli patřičně vyhodnotit. Ale Vy si je jednou pozvete před nebeský letecký tribunál a tam si je podáte. Tam je budete soudit, tam jim to důrazně vytmavíte. Před tím už neutečou. A mne, prosím, tam též pozvěte, abych mohl se zadostiučiněním sledovat jejich ponížení, jako oni dnes tady na zemi ponižují nás, ale především jak ponižují Vás, jak pohrdají Vašimi zásluhami o svobodu českého národa a jak společně s Vámi ponižují naše předky.

Pro dnešek se s Vámi, jménem přítomných hostů, rozloučím tak, jako předešlé roky… Pokud se toho všichni ve zdraví a v míru dožijeme, což rozhodně vůbec není samozřejmé, pak zase příští rok v září, v rámci opětovného vzpomenutí Dne československého letectva, Vám znovu sdělíme, jak se vyvíjí situace v tomto slzavém údolí, za které jste Vy šli nasazovat svoje mladé životy.

Do té doby s hlubokou úctou na shledanou.

Předseda ČsSL, Václav Vašek